Aktuální aktivity

Kostel svatého Bartoloměje se začal stavět na jaře roku 1893 a jeho stavba byla dokončena v roce 1895. Nebyl však původním kopřivnickým kostelem. První kostel byl dřevěný a stával na tzv. starém hřbitově, poblíž bývalého dědičného fojtství, asi 500 metrů od současného kostela. Kvůli špatnému stavu byl však v roce 1896 zbořen. Kdy byl přesně vystavěn, dnes už nevíme. Nejstarší písemná zmínka o něm však pochází z roku 1567, kdy byl do něj pořízen velký zvon svatého Václava. Dle odborníků však musel být tento kostel o mnohem starší, neboť svým slohem se podobal kostelu tichavskému, který byl postaven ve 12. století. Kromě zmíněného zvonu svatého Václava, byl zde roku 1568 instalován trojdílný rozkládací oltář s vyobrazením patrona kostela svatého Bartoloměje. Tento oltář je nejvýznamnější dochovanou historickou památkou původního kostela a v současné době je k vidění v kopřivnickém muzeu Fojtství. Historické varhany a skleněný lustr je umístěn v kapli sv. Marie Magdalény v Mniším.

Díky rozvíjejícímu se průmyslu nastal bouřlivý rozvoj obce a především stoupl počet obyvatelstva. Starý kostelík již nebyl svou kapacitou schopen pojmout nový příliv věřících. Proto byl založen fond pro stavbu nového kostela a 25. května 1891 bylo rozhodnuto o jeho stavbě. Obecní zastupitelstvo ustanovilo stavební výbor, který řídil veškerou stavbu. Kostel se započal stavět dne 15. dubna 1893. Tento rok byl pro stavbu velmi příznivý. Stavební materiály byly dováženy z různých části republiky. Základy bočních zdí byly 2 metry hluboké, věžní základy dosahovaly hloubky šesti metrů. Jen pro tyto základy věže se spotřebovalo na 50 sudů cementu. Pro samotnou hrubou stavbu bylo upotřebeno přes 600 000 kusů cihel. Všechny vnější ozdoby včetně nosných sloupů byly ulity z betonu vídeňskými odborníky. Do zimy byl kostel pod střechou. Roku 1894 se celá stavba omítla a na podzim byl kostel vymalován vídeňskými malíři. Do nového kostela byly přeneseny některé předměty ze starého kostela. Například socha P. Marie, socha sv. Bartoloměje, obraz Růžencové P. Marie, sv. Josefa a sv. Cyrila a Metoděje. Vnitřní výzdoba se neobešla bez podpory věřících, především movitějších občanů Kopřivnice z řad továrnických rodin. Vybavení chrámu věnovaly další významné osobnosti Kopřivnice, např. hlavní oltář a největší zvon věnoval továrník Adolf Šustala, manželky a panny kopřivnické věnovaly levý oltář a jmenovci sv. Josefa oltář pravý a varhany továrník Josef Šustala. Na pouť v r. 1906 byla pověšena nová Křížová cesta. Celá stavba nového pseudogotického chrámu stála něco přes 100 000 zlatých. K slavnostnímu vysvěcení nového kostela došlo 7. července 1895 a vysvětil ho olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. Toto svěcení a návštěva arcibiskupa byla samozřejmě veliká událost v celém okolí.

K bolestné události došlo 22. září 1916. Tehdy přišel přípis z nejvyšší konsistoře k rekvisici zvonů na válečné účely. Okna byly příliš úzká, aby jimi mohly být zvony shozeny dolů. Musely být tedy rozbity. V září r. 1926 byly do kostela umístěny nové zvony. Ale i tyto zvony potkal podobný osud, tentokrát během II. světové války.

Po II. Vatikánském koncilu došlo v interiéru kostela k některým změnám, aby mohly být slouženy bohoslužby v duchu obnovené liturgie. Středem mše sv. již není hlavní oltář se svatostánkem, ale obětní stůl, kde se zpřítomňuje nekrvavým způsobem oběť Ježíše Krista. Mši sv. slouží kněz čelem k lidu. Pro špatný stav byla zrušena kazatelna. Pro četbu z Písma svatého začal sloužit nový ambon. Další změny pak následovaly: zavedlo se ústřední topení, byla vyměněna břidlicová střešní krytina za měděnou, zateplila se okna (zdvojení), byla vybudována zpovědní místnost, která během bohoslužeb slouží pro matky s dětmi a nad ní vznikla zkušebna zpěvu pro scholu. Dále se podařilo vybudovat malé knihkupectví a toalety. V r. 2004 byly vyměněny některé prvky krovů, které byly napadeny škůdci a dřevokaznými houbami. Proběhla rovněž generální oprava elektroinstalace a byla komplexně obnovena původní malba interiéru.

Zvláštní místo v historii chrámu patří Betlému, jenž je přibližně stejně starý jako „nový“ kostel. Postupně byl rozšiřován a obohacen o pohybující se figurky. I u jesliček došlo ke změně - začaly se kolébat za zvuku jedné z nejkrásnějších koled Vánoc - Tichá noc.