Jan 15,1-8

Komentář 

Slyšíme Ježíšova slova o Jeho identitě "já jsem pravý vinný kmen," ale současně slyšíme také slova o své identitě, neboť setkání s Ježíšem nás vnitřně nutí k přilnutí nebo odstupu. Evangelista Jan se vyjadřuje černobíle: "buď jsi na kmeni a nebo jsi v ohni" (sv. Augustin). Je to pravda, oddělenost od Boha se nakonec projeví velkým utrpením, i když třeba až na dalších generacích.  My často nevnímáme přesně, co se v nás děje, a potřebujeme rozlišovat, jaký vztah k Ježíši máme, kde se zastavil, kde je zablokovaný atd. 
Být naroubován na Kmen, vystavit se bolestnému očišťování a dávat druhým lásku je závislé na naši modlitbě. Taková sjednocující modlitba s Ježíšem se opírá o tři ctnosti, které jsou pouze a výhradně darem Božím. Jedná se o víru, naději a lásku. Víra je světlem, které osvěcuje pravdy víry a skrze ně jako dalekohledem vidíme Boha, jaký ve skutečnosti je. Naděje nás upevňuje v jistotě, že je možné dojít příslibům a žít v Boží lásce, když vytrváme. Obě tyto ctnosti předpokládají určitou vzdálenost od Boha, teprve láska tuto vzdálenost překonává. Nesmí však jít o lásku platonickou, kdy někoho miluji, ale nevstoupím do ní se všemi důsledky, musí jít o lásku, která se tak zamiluje do svého cíle, že není již nic důležitějšího než toto vzájemné přátelství. Jedině láska, která pro svůj cíl vše riskuje, je pravá. Taková láska nás propojuje s Kmenem; láska, která nesnese, aby byl mezi námi jakýkoli odstup, jakákoli překážka, jakákoli nedůvěra. Jelikož žijeme v kontextu hříchu, tak neustále je třeba naslouchat Duchu svatému, co v nás brání pevnému přilnutí velkou láskou k Ježíši. Bůh Otec se však o nás s velkým zájmem stará a touží, aby v nás proudil skrze Syna jeho Život.