Jan 15,1-8

Komentář 

Slyšíme Ježíšova slova o Jeho identitě "já jsem pravý vinný kmen," ale současně slyšíme také slova o své identitě, neboť setkání s Ježíšem nás vnitřně nutí k přilnutí nebo odstupu. Evangelista Jan se vyjadřuje dualisticky: "buď jsi na kmeni a nebo jsi v ohni" (sv. Augustin). Je to pravda, oddělenost od Boha se nakonec projeví velkým utrpením, i když třeba až na dalších generacích.  My často nevnímáme přesně, co se v nás děje a potřebujeme rozlišovat, jaký vztah k Ježíši máme, kde se zastavil, kde je zablokovaný atd. 
Být naroubován na Kmen, vystavit se bolestnému očišťování a dávat druhým lásku je závislé na naši modlitbě. Taková spojivá modlitba s Ježíšem se opírá o tři teologální ctnosti, které jsou pouze a výhradně darem Božím. Jedná se o víru, naději a lásku. Víra je světlem, který osvěcuje pravdy víry a skrze ně jako dalekohledem vidíme Boha, jaký ve skutečnosti je. Naděje nás upevňuje v jistotě, že je možné dojít příslibům a žít v Boží lásce, když vytrváme. Obě tyto ctnosti předpokládají určitou vzdálenost od Boha, teprve láska tuto vzdálenost překonává. Nesmí však jít o lásku platonickou, kdy někoho miluji, ale nevstoupím do ní se všemi důsledky, musí jít o lásku, která se tak zamiluje do cíle svého zájmu, že není již nic důležitějšího než toto vzájemné přátelství. Jedině láska, která pro svůj cíl vše riskuje, je pravá. Taková láska nás propojuje s Kmenem; láska, která nesnese, aby byl mezi námi jakýkoli odstup, jakákoli překážka, jakákoli nedůvěra. Jelikož žijeme v kontextu hříchu, tak neustále je třeba naslouchat Duchu svatému, co v nás brání pevnému přilnutí velkou láskou k Ježíši. Bůh Otec se však o nás s velkým zájmem stará a touží, aby v nás proudil skrze Syna jeho Život.